Kdo volí Zemana, volí i Čtyřlístek!

 

Začnu možná trochu nesouvisle a odtažitě, ale snad se dohrabu k jádru sdělení. Přiznávám, že jsem velkým vyznavačem jungovského psychologického pojmu synchronicita, který volně přeloženo říká, že nic se neděje náhodou, neboť jsem se s ním mnohokrát v životě setkal. Takže. Před týdnem jdu na nějakou prohlídku k mému laskavému obvodnímu lékaři a v čekárně vidím knihovničku, odkud si můžete vzít jakýkoliv svazek a ukrátit čas. Sáhl jsem tedy po glosách polského filozofa, esejisty a publicisty Leszka Kołakowského Malé úvahy o velkých věcech, které kdysi vydala Academia v překladu Jiřího Červinky.

Třebaže zemřel už před bezmála devíti lety, jako by komentoval naše parlamentní a prezidentské volby a trapné tanečky kolem demise vlády. Tak třeba napsal: „Společenská kontrola vládnoucí elity nebývá rovněž neomylná, i demokraticky zvolená vláda podléhá korupci… Prostředky, které má společnost k dispozici, aby kontrolovala vládu, nejsou nikdy dokonalé, jsou však tím nejúčinnějším nástrojem, který doposud lidstvo vymyslelo, aby zamezilo svévolné tyranii… Proto můžeme – a také musíme – orgány politické moci bedlivě sledovat, co nejpřísněji kontrolovat a v případě potřeby si na ně stěžovat (to bychom měli skoro pořád), nesmíme si však stěžovat na samu nutnost a existenci moci, ledaže bychom vymysleli jiný svět, o což se už mnozí pokoušeli, ale zatím vždy neúspěšně.“

Copak nepředpověděl zjevení se okamurovských a velebovských nácíčků, když tvrdil: „Vidíme, že mnoho lidí potřebuje nepřátele, aby je učinili terčem své frustrace… Denně jsme svědky toho, jak ty nejprimitivnější a nejobskurnější organizace či politické strany vytrubují do světa zvěsti o spiknutí proti národu či státu, a na tom se vypotřebuje veškerá síla jejich ideologie… Není důvod – zaplať pánbůh – pokládat je za skutečný smysl národního bytí.“

Nehodlám podrobněji rozebírat úterní silvestrovskou debatu na Primě. Karel Voříšek, předlistopadový komunista a předseda fakultního výboru SSM filozofické fakulty, se zjevně rozhodl, že v neschopnosti moderování překoná Jaromíra Soukupa z TV Barrandov. Povedlo se. K tomu rozvášněné řvoucí publikum, horší než fanoušci Baníku Ostrava a Sparty dohromady, a mimo jiné v první řadě oddaně všem lžím svého šéfa tleskající, veřejnosti zatím nepříliš známý ředitel sekretariátu a tajemník Jaroslav Hlinovský, který svým životopisem pěkně doplňuje Mynáře, Nejedlého, Ovčáčka a Zbytka ze Zemanova panoptika. Za otce, který vedl sekretariát Antonína Kapka, jistě nemůže, ale před listopadem pracoval v nomenklaturním komunistickém aparátu Miroslava Šloufa, který ho před pěti lety doporučil na Hrad.

Závěrem poslední předvolební vzkaz. Kdo bude volit Zemana, volí s ním i tento vypečený Čtyřlístek z hradu Bezzubu. Přeji mu po sobotě hodně zdaru při hledání nového zaměstnání!

ZPĚT

Toto bylo Rejžkovo poslední slovo v Lidových novinách!

Já jen dodávám. I když jsi, Honzo, Zenana nevolil, přeji Ti hodně zdaru při hledání nového zaměstnání.

FORUM 24

Jana Rejžka vyhodili z Lidových novin. On se ještě někdo diví?

Publicista Jan Rejžek uveřejnil na svém facebookovém profilu sdělení, že končí v Lidových novinách, kam již nebude psát do pravidelné rubriky Poslední slovo. Ale ne, není to žádné překvapení, není to nová doba, jsou to prostě Babišovy Lidové noviny. „Takže vážené a vážení čtenáři Lidových novin, nechci strašit s povolební neonormalizací, ale včera mi Babišova třasořitka Martin Zveřina sdělila, že po patnácti letech končí mé Poslední slovo ve čtvrtek tamtéž. Bezdůvodně. Budu Vám, věrným, vděčen, když se zeptáte vedení, což je István Léko a Veselin Vačkov, proč?“ napsal Rejžek a dodal: „A já pitomec do poslední chvíle Lidovky hájil!!!“ Je samozřejmě škoda, že čtenáři přijdou o svého oblíbeného autora, ovšem hájit Lidové noviny „do poslední chvíle“, tedy téměř pět let, kdy otevřeně slouží Andreji Babišovi, může znamenat několik věcí. Poslední slovo vychází na poslední straně tohoto listu. Pan Rejžek tak buď předcházející stránky nečetl, nechápal, co dělají, popřípadě mu to bylo jedno. Protože zejména pánové Koutník a Shabu (o Lékovi nemluvě) jsou v Lidovkách od toho, aby vymýšleli kauzy na soupeře, obhajovali svého majitele, případně otevřeně lhali (jako se to stalo například se zprávou OLAF, kde si tak nějak nevšimli slova podvod). Nezačíná žádná neonormalizace. Ta začala už dávno, když slovenský oligarcha, který ovládl českou politiku, koupil noviny. A z těch novin se mělo s pompou odcházet, nikoli čekat na vyhazov.

JOHANA HOVORKOVÁ

Arnošt Kohut (Malta 1.2.2018)