Arnošt Kohut - Web


Jak volit ve druhém kole prezidentských voleb... 26. ledna 2018




























































Voliči Zemana mi neustále píší na mé stránky, že nedostali to schránek volební lístky. Že se zřejmě jedná o porušení volebního zákona.

Volební lístky dostanete až ve volební místnosti!


Jak volit v prvním kole prezidentských voleb... 11. ledna 2018























Vy, co chcete volit dnešního prezidenta Zemana, vy teď v prvním kole ještě nikam nemusíte.
To je letos taková novinka. Prezident, který svůj úřad obhajuje, postupuje automaticky do kola finálového, které se koná až na konci ledna.
Je to jako v boxu, kdy držitel titulu čeká, s kým bude definitivně zápasit, a do té doby, patří jemu...

Zdroj: Šťastné pondělí Jindřicha Šídla.


Volby prezidenta 2018... 7. ledna 2018

Z Ovčáčkova twitteru







































Zeman zpět na Vysočinu



























Babiš na výstavě Renčína... 16. prosince 2017






















Krásné Vánoce a lepší příští rok... 12. prosince 2017


























Sorry jako, ale pohoda... 15. října 2017 (klikněte na obrázek)

























Americký sen po československu (z knihy Tomáše Lemešaniho Z Bureše Babišem)... 9. října 2017












Mnoho z dnešních miliardářů pochází ze stejných společenských a rodinných poměrů. Výjimkou není ani Andrej Babiš. Hodně z jeho dnešních známých bydlelo opodál jeho rodinného domku a nejeden byznysmen chodíval do stejné školy. V éře socialismu byly důležitými faktory známosti, občanská poslušnost a rodinné zázemí.

Rodina = základ socialismu

Andrej Babiš se v rámci struktur státní firmy propracoval k zastupování patnácti československých firem v Africe. Od roku 1985 až do pádu komunistické diktatury byl vyslán do Maroka.

Jak dokazuje kniha Z Bureše Babišem, kromě chytré hlavy a ambicióznosti mu však pomáhala také kariéra jeho rodičů. Sám na to nezapomíná. Kořeny socialistického prominenta se však příliš nechlubí.

Cestu v obchodní firmě, která byla jakousi školou kapitalismu v podmínkách reálného socialismu, mu dláždil jeho otec. Štefan Babiš pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku.

V rámci podniku zahraničního obchodu Strojexport byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné československé zemědělské stroje. Během další kariéry byl přeložen do Paříže, kde Babišova rodina žila do roku 1961. Babiš starší byl zároveň jedním z vyjednavačů dohod mezinárodních celních poplatků.

Významnou roli pro Andrejův vývoj sehrála rodinná aféra, když v roce 1965 jeho otce vyloučili z Komunistické strany Slovenska a propustili z práce. Podle životopisu Andreje Babiše mu některý z kolegů záměrně ukradl stranickou legitimaci. Roli však zřejmě sehrála i emigrace bratra Štefana Babiše s rodinou.

Asi tři roky pak Babišova matka Adriana musela rodinu živit. Pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu. Zatímco u otce poznal Andrej Babiš, jak v zahraničí funguje byznys se zemědělskou technikou, u mámy se přiučil důležitým detailům chodu velkochovů drůbeže.

Otec Štefan Babiš se po rehabilitaci vztahů s komunisty v roce 1969 stal zástupcem tehdejšího Československa při obchodní organizaci GATT při stálé misi v Ženevě. Tam Andrej Babiš absolvoval gymnázium College Rousseau. Po návratu vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě.

Tenkrát v Maroku

Rodina během služeb v cizině neemigrovala, čímž si vysloužila perfektní kádrový posudek. Andrej Babiš proto mohl jít cestou vyšlapanou rodiči a začátkem osmdesátých let nastoupil do podniku zahraničního obchodu Petrimex.

Andrej Babiš tam kopíroval profesní cestu svého otce. Z referentské pozice postoupil v roce 1985 až na funkci zástupce agrochemické divize podniku v Maroku. Tam zastřešoval prodej československého sortimentu do Maroka a opačně.

S tímto obdobím je spojena jedna z největších kontroverzí, která Babiše málem připravila o politickou dráhu.

Pracovat v podniku, který mohl obchodovat se světem, znamenalo v minulém režimu nejen prestiž, zkušenosti a nadstandardní výhody, ale také kontakt s tajnými službami. Manažeři byli neustále monitorovaní StB. Své o tom ví i Andrej Babiš.

Do kontaktu s StB musel přijít, což nepopřel. Popřel ovšem svazky, které ho usvědčují z čilé spolupráce a nedokumentují ani náznak odporu Babiše vůči komunistickým „fízlům“.

Schůzka ve vinárně U obuvníka

Archiv Ústavu paměti národa v Bratislavě eviduje Babišův svazek pod krycím jménem Bureš. Exministr financí České republiky a nejbohatší Slovák Andrej Babiš je ve svazku veden jako „Důvěrník“.

Pracovník podniku zahraničního obchodu pomáhal tajným policistům zejména s potvrzováním informací, které si zjistili z jiných zdrojů. Kromě informací z obchodních jednání šlo zejména o informace o povaze a soukromém životě obchodních partnerů, kolegů a těch, se kterými přišel pracovník během výkonu práce do styku.

Později navíc Babiš jako šéf celé divize podniku zahraničního obchodu vzbudil pozornost kontrarozvědky. Ta chtěla hlídat i jeho samotného a jeho vztahy s cizinci. Zkoumala třeba to, zda v cizině nepřichází do kontaktu s tajnými službami. O tom, že si tajní opakovaně proklepli také Babiše samotného, existují zmínky v dalších spisech vedených na jeho kolegy a nadřízené.

Podstatná část materiálů svazku Bureš však byla 4. prosince 1989, v době hromadných skartací, kterou procházely zejména citlivé svazky představitelů komunistické elity, zničena.

Podle existujícího zbytku svazku došlo jedenáctého listopadu 1982 v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka ke schůzce kapitána Rastislava Mátraye, poručíka Júlia Šumana a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andreje Babiše. Z tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že z důvěrníka StB se měl stát agent.

Aktivní mladý kádr

Tento status je z hlediska nejpopulárnějšího politika v České republice pro jeho kariéru mnohem nebezpečnější. Zatímco roli důvěrníka by možná po dlouhém zvažování a přípravě stanoviska mohl přijmout, role agenta Babiše donutila zabojovat proti spojování jeho osoby s StB.

V životopisu i množství rozhovorů popírá, že by někdy agentem byl. V soudním procesu se slovenským Ústavem paměti národa argumentuje tím, že někdo tajné svazky vykonstruoval záměrně, aby jeho osobu poškodil.

„Bývalá StB patřila v rámci zemí bývalého východního bloku po sovětské KGB a východoněmecké Stasi mezi nejlepší. Měla špičkový personál, vybavení, organizační strukturu a důmyslný řídicí a kontrolní aparát. Je velmi těžko představitelné, že by tam byly fiktivně vytvořeny falešné dokumenty. Systém evidence svazků, spisů nebo záznamů byl pravidelně kontrolován, podléhal přesným a přísným pravidlům zpracování. I informace, které spisy obsahovaly, byly vícenásobně ověřovány přes více spolupracovníků. Komplexní hodnocení a zkoumání spisů naopak svědčí o jejich autenticitě a oprávněné evidenci přesto, že by mohly obsahovat i nepravdivou informaci. Podívejte se, pokud i vyšetřovací spis obsahuje nějakou výpověď, která je nepravdivá, neznamená to, že celý vyšetřovací spis, který je řádně veden a zaevidován, je falešný. Je to tedy velmi málo pravděpodobné i v případech, o nichž je řeč v souvislosti s evidencí bývalé StB,“ odmítá v knize Z Bureše Babišem Babišova tvrzení předseda správní rady slovenského Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.

Ze svazku Andreje Babiše je také zřejmé, že se angažoval v různých hnutích a byl členem Komunistické strany Československa, respektive Slovenska. „Je členem SSM od roku 1971, zastával různé svazácké funkce, byl také vedoucím odborového sdružení SSM/AIESEC, prostřednictvím kterého se zúčastnil zahraniční praxe ve Francii (1976 Machines Agricoles Lille, 1977 STEF Dijon a Kredietbank Brusel). Je členem společenských organizací. Podle dosavadních poznatků jmenovaný pracuje v těchto organizacích velmi aktivně. Od roku 1978 byl kandidátem na členství a od roku 1980 je členem Komunistické strany Československa,“ napsal v říjnu 1982 údajný Babišův řídící důstojník Július Šuman.

Svědci StBébovi

Obraz vzorného komunisty a tajného „práskače“ Babiš dlouho neřešil. Na obtíž začal být až v době, kdy se rozhodl vstoupit do politiky.

Kromě nevole veřejnosti, kterou podezření ze spolupráce s StB vyvolalo, hrozilo mocnému muži, že kvůli zákonné podmínce nebude moci usednout do jakékoliv vládní pozice.

Zjednal si proto jakousi výjimku, když využil proces v Bratislavě k odkladu prověrky podmíněné tím, že dokud mu soud v Bratislavě spolupráci neprokáže, platí presumpce neviny, tudíž s StB nespolupracoval.

Přitom svazky StB v archivech státu považuje Slovensko za relevantní a důvěryhodnou autoritu. Jakási presumpce jejich pravosti tedy měla podle mnohých právních názorů platit až do doby případného opačného verdiktu soudu.

Andrej Babiš podal žalobu vůči slovenskému Ústavu paměti národa v roce 2012. U okresního soudu Bratislava I se žalobou na ochranu osobnosti uspěl v roce 2014, ústav se ovšem obratem odvolal ke krajskému soudu v Bratislavě. Prohrál však opakovaně.

Další opravný pokus archivářů směroval na Nejvyšší soud Slovenské republiky, tam ovšem v únoru 2017 padl stejný verdikt jako na kraji. Ústav paměti národa se však nehodlá vzdát. O kauze má 12. října rozhodnout slovenský Ústavní soud v Košicích.

Ústavu vadí, že bratislavský verdikt stojí na výpovědích bývalých příslušníků StB, kteří Babiše podle spisů naverbovali. Kromě zainteresovanosti v případu a pochybné morální důvěryhodnosti svědků archiváři poukazují na fakt, že příslušníci StB vypovídali, i když nebyli zbaveni mlčenlivosti. Vzhledem k přísaze a hlubokému oddání jejich povolání tak mohl přinejmenším existovat vnitřní motiv svědků vypovídat lživě.

Verdikt očišťující Babišovo jméno je nicméně pravomocný. „Čekal jsem to, nic jsem nepodepsal, s StB jsem nespolupracoval. Byl to proces živený mými odpůrci,“ reagoval v tiskovém prohlášení Babiš.

Alespoň pro tuto chvíli Babiš udělal za komunistickou poskvrnou své minulosti tečku a může se věnovat hlavně živení legendy o své výjimečné kariéře. Ani v tomto ohledu však oligarchovy příběhy nepůsobí zcela důvěryhodně.

Postkomunistické eldorádo

Po návratu z Maroka, když se hroutil komunistický režim, se Andrej Babiš stal ředitelem obchodní skupiny s monopolem na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu. Sám Babiš dnes říká, že zvažoval zůstat v zahraničí a že jej návrat domů nijak nelákal.

Toto tvrzení však při pohledu na dění kolem sametové revoluce nedává smysl. Z kroků Babiše a jeho společníků bylo zřejmé, že dobře věděli, co se bude se státním bohatstvím v dalších letech dít.

Do té doby nevídané možnosti, kdy jedinec mohl nahromadit majetek i bez příslušnosti k socialistickým prominentním úřadům, daly možnost splnit sny řadě podnikavců.

Podpořilo je i rozhodnutí české, slovenské i federální vlády rozdat státní majetek soukromému kapitálu. Ten se měl postarat o co nejrychlejší transformaci v tržní ekonomiku. Jak však pozdější léta ukázala, nejeden klenot národního průmyslu skončil v rukou manažerů, kteří jej řídili i v dobách, na které chtěl v devadesátých letech každý zapomenout.

Zatímco jiní prakticky jen poznávali, co podnikání vlastně je, manažeři Petrimexu využívali obchodní kontakty a rozbíhali nové projekty. Nečekali na to, co s Petrimexem bude, ale začali podnikat na vlastní triko.

Ačkoli to nepřiznávají rádi, už před rokem 1993, kdy oficiálně vznikl Agrofert, založili několik nových podniků, mezi kterými si navzájem půjčovali na další a další obchodní projekty, týkající se obvykle nekonečného státního majetku, ztraceného v chaosu měnících se režimů.

Ačkoli si v rámci politické kampaně může potenciální volič přečíst příběh popsaný jako americký sen o tom, že první miliony Babiš vydělal poté, co dostal od Petrimexu v roce 1995 kopačky, pravda je někde jinde.

Jak popisuje kniha Z Bureše Babišem, peněz měl už předtím víc než dost a Agrofert nebyl dítětem náhody, ale cílenou transformací podnikatelské činnosti, kterou Babiš rozběhl potají a na sebe.

Připomeňme, že Andrej Babiš označuje za počátek své podnikatelské kariéry a vznik Agrofertu úvěr ve výši 4 miliony dolarů od americké banky Citibank v roce 1994. Do té doby byl podle vlastního tvrzení řadovým vrcholným manažerem Petrimexu bez výraznějšího majetku.

Toto tvrzení rozporuje početnost jeho podnikatelských aktivit, které vyvíjí už od roku 1990. V tomto roce vznikla třeba slovenská akciová společnost Contix. Předsedou představenstva se stal zaměstnanec Petrimexu Alexej Beljajev, v minulosti i dnes významný podnikatel blízký slovenským vládním špičkám.

Jak ukazuje zpětný pohled na okolnosti vzniku impéria Andreje Babiše, už tehdy začalo cílené vytváření sítě firem, která postupně přebírala činnost státního podniku Petrimex. Contix totiž ovládl Babiš se společníky.

V březnu 1991 pak pod rukama manažerů Petrimexu vzniká další společnost Sima, kterou v roce 1993 začal řídit Ľubomír Šidala, Babišův kolega z Maroka. Jak uvedl týdeník Euro, později do firmy Sima majetkově přistoupili také Ivan Propper a Erik Rakický, syn tehdejšího šéfa Petrimexu Antona Rakického, který sehrál podstatnou roli v začátcích Agrofertu.

V roce 1991 se v obchodním rejstříku objevila společnost Conamis s ředitelem Petrem Lövingerem. Zástupcem ředitele byl Peter Dubrovay. Oba sehráli významné úlohy při další fázi expanze Agrofertu.

Dodnes fungují firmy Conamis Trading Transport a Conamis Transport. Tatáž skupina lidí založila v minulosti také IPF Conamis Investment, která vznikla v lednu 1992. Společnost podle týdeníku Euro skoupila jen pár set kuponových knížek a v roce 1997 vstoupila do likvidace.

Předsedou dozorčí rady byl přímo Andrej Babiš. Tím ještě více zprůhlednil propojení s Ľubomírem Šidalou, Ivanem Propperem, Erikem Rakickým, Petrem Lövingerem, Petrem Dubrovayem i dalšími manažery, kteří pozůstatky předchůdců Agrofertu řídí i vlastní v některých případech dodnes.

Zrození Agrofertu

Na klony Agrofertu, které využívaly možnosti státního Petrimexu a postupně uždibovaly části jeho obchodu, Andrej Babiš v oficiálních životopisech zapomíná.

Nepřipomíná ani to, že už v roce 1991 vznikla společnost Savena, založena společníky Vojtechem Agnerem a Vierou Jurkovičovou. Oba jsou dlouholetými spolupracovníky Babiše. Vojtech Agner je například Babišovým klíčovým právníkem.

V majetkové struktuře firmy Savena se navíc jako společník objevuje další klíčová složka byznysplánu ovládnutí chemického průmyslu – švýcarská společnost Fertagra. V první polovině roku 1994 Agrofert ovládl majoritu zemědělského družstva Agroprofit a ve stejné době ovládl také společnost Agroter.

Samotný Babiš tvrdí, že Agrofert začal budovat v polovině devadesátých let. Jako důvod založení vlastního impéria označuje útěk před útlakem režimu Vladimíra Mečiara na Slovensku. Pravdou ale je, že Agrofert vznikl tři týdny po rozpadu Československa. A kapitálové možnosti výrazně přesahovaly Babišova tvrzení z životopisů.

Petrimex do Agrofertu investoval stovky milionů korun a přenechal mu většinu svých klientů. Místo společného rozvoje a fúze se však stal obětí Agrofertu, který z něj vytáhl investiční majetek a zákazníky.

Z Agrofertu byl Petrimex proti své vůli vytlačený, přičemž dodnes nejsou známé některé klíčové okolnosti. Po tvrdé bitvě skončil státní podnik bez zákazníků, manažerů a na pokraji zájmu.

Dodnes Babiš nekomentuje, jak Agrofert ovládl, a před záhadným děním kolem vzniku holdingu zavírá oči své i veřejnosti.

Vypečená valná hromada

Zřejmě nejzávažnější pochybnosti kolem impéria Andreje Babiše pocházejí z dob, kdy už základní kameny Agrofertu pevně stály. Vše podstatné se odehrálo v dubnu a květnu 1995. Krajský obchodní soud v Praze tehdy zapsal zvýšení základního jmění společnosti Agrofert z jednoho na 4 miliony korun.

Podkladem pro tento zápis v obchodním rejstříku se stal zápis z jednání mimořádné valné hromady akciové společnosti Agrofert, která se údajně odehrála 13. 2. 1995 v sídle státní akciové společnosti Petrimex.

Vedení Agrofertu rozhodlo kromě výrazného navýšení základního jmění také o vydání 300 akcií o jmenovité hodnotě 10 tisíc korun za jednu. Vydané akcie tedy odpovídaly podílu podniku, o který bylo základní jmění navýšeno.

Podle tohoto zápisu měli zástupci Petrimexu prohlásit, že státní podnik nevyužije svého předkupního práva na upsání nových akcií. Z pozice mateřské firmy totiž bývalý státní podnik zahraničního obchodu disponoval přednostním právem na nákup akcií Agrofertu.

Společnost práva nevyužila, naopak vyjádřila souhlas s nabídkou vydaných akcií jiným zájemcům. Představenstvo mělo na základě rozhodnutí valné hromady do dvou dnů doručit nabídku k upsání akcií vhodným obchodním partnerům.

Těmito zájemci byly společnost O.F.I. – Ost Finanz und Investment A.G. a Spolana Neratovice. Akcie měly upsat v objemu 2,6 a 0,4 milionu korun.

Rozhodnutí Petrimexu přirozeně vyvolalo různé polemiky. Není možné vysvětlit, proč do aktivit Agrofertu státní podnik nejdříve investoval stovky milionů korun, a pak se bez odplaty nebo jakékoliv jiné zjednané výhody vzdal práva upsat jeho akcie.

Zatímco podíl Petrimexu tak klesl na čtvrtinu Agrofertu, záhadná švýcarská společnost rázem držela 65 procent akcií podniku.

Dobře utajení spolužáci

Andrej Babiš dodnes tvrdí, že za společností O.F.I. Ost Finanz und Investment A.G. stáli jeho spolužáci z lycea v Ženevě. Do Švýcarska vycestoval Andrej Babiš jako středoškolák v září 1969. Nejprve tam navštěvoval státní všeobecné gymnázium.

Po zdravotních potížích, kdy onemocněl trombocytopenií a rok se léčil v nemocnici, nastoupil na College Rosseu, což je právě ono lyceum, kde se měl Babiš s budoucím investorem Agrofertu seznámit.

Problémem z hlediska důvěryhodnosti tohoto tvrzení je ovšem fakt, že na lyceu studoval pouze pár měsíců. Že by si tedy se spolužáky z lycea věřil po téhle krátké známosti natolik, aby mu o více než 20 let později svěřili miliony korun na rozběh firmy?

Důvěryhodnost tvrzení navíc rozporuje samotný fakt, že Babiš nikdy nejmenoval konkrétní osoby, které měly těmi dobrými známými ze studentských dob být. A ani samotná společnost nepůsobí nijak přesvědčivě. Kromě vstupu do Agrofertu není známá žádnou jinou investicí či byznysovou aktivitou.

V Česku za ni jako jediný viditelný představitel vystupoval Libor Široký. Konkrétně koncem roku 1996 se jméno Libora Širokého objevilo na valné hromadě Agrofertu v roli zástupce švýcarského investora a většinového majitele.

Samotný Široký, který léta působil v komunistické kontrarozvědce, o majitelích O.F.I. nic veřejně neprozradil. Postupem času zůstal ve strukturách holdingu Agrofert, kde dnes vede dozorčí radu skupiny.

Případ skončil, zapomeňte…

Nejde o jedinou kontroverzi, kterou záhadná valná hromada Agrofertu z února 1995 vzbudila. Už 8. května téhož roku napadlo valnou hromadu nové vedení společnosti Petrimex u Krajského soudu v Praze.

Už samotný fakt žaloby vzbudil otazníky, zda zástupci Petrimexu skutečně jednali na údajné valné hromadě Agrofertu v roce 1995 v zájmu státního podniku.

Jen stěží totiž lze vysvětlit postup Petrimexu, který se zcela vzdal závažných nároků v Agrofertu, aby záhy napadal vlastní rozhodnutí.

V žalobě u soudu argumentuje Petrimex třeba tím, že z jednání není pořízen notářský zápis. Další výraznou pochybnost o tom, zda byla valná hromada skutečná, pak vyvolala osoba Eleny Trenčianské.

Ta byla tehdy místopředsedkyní představenstva Petrimexu a členkou dozorčí rady Agrofertu. V době údajné valné hromady ale byla Trenčianská na služební cestě ve Velké Británii.

Petrimex se sice po letech soudu s Andrejem Babišem mimosoudně domluvil a žalobu stáhl. Nevysvětlitelné události ohledně transformace Agrofertu však nikdy nevysvětlila ani jedna ze stran.

Zdroj: Forum 24

Knihu si můžete objednat zde



Zítra vychází ekniha (ve čtvrtek tištěná) Jaroslava Kmenty Boss Babiš... 8. října 2017

Ukázka z knihy Boss Babiš

Já jsem se osobně seznámil s Babišem někdy v srpnu 2005. Bylo to právě kvůli aféře Unipetrol. Rozplétal jsem, kdo je kdo a k čemu tehdy vlastně došlo. Taky jsem Babiše potřeboval konfrontovat s informacemi, které na veřejnosti šířil polský lobbista Jacek Spyra.

Babiš měl kanceláře ještě v činžovním domě v Roháčově ulici na pražském Žižkově. Jakmile mi sdělil svá stanoviska, chtěl jsem odejít.

Ale on se najednou tím svým česko-slovenským slovníkem začal rozohňovat nad některými mými otázkami. Vadilo mu, že se stále ptám na jeho vztahy s Grossem.

„Měl byste se věnovat té partě z Durychovky,“ řekl.

Pochopil jsem, že má na mysli Mrázka s Pitrem.

„To jsou zločinci. Ne já. To oni tady korumpují a dělají všivárny. Nabourávají mi moje obchody. Proč nepíšete, že Mrázka nedokáže policie udělat za podvody?“

Řekl jsem mu, že se o to snažím jak v jeho případě, tak v kauze Mrázka, ale že chci mít vše podložené.

„Podložené, podložené… Vždyť na ty jejich čachry jsou důkazy. A stejně nikdo nic nezmohl,“ řekl Babiš.

A po chvilce otevřel desky, z nichž vytáhl nějaké listiny. „Tady je to černé na bílém. Podvody z devadesátých let. Desítky milionů, stovky milionů. Rozkradené v bankách, a nic,“ hartusil. V ruce držel část stránek ze starého vyšetřovacího spisu, který vedla hospodářská kriminálka na Pitra a Mrázka někdy kolem roku 1996.

Viděl jsem jen tři čtyři stránky. Byly na nich převody peněz, rozkreslené do přehledné mapy. Na další listině byl výčet všech vyšetřovacích spisů, které policie otevřela na Mrázka a na Pitra, ale které spadly pod stůl. „Kluci z Durychovky“ jako zázrakem všechno přežili.

Udělal jsem si pár poznámek a zeptal se Babiše, jak k tomu přišel. On mi to neřekl. „Asi mi to přišlo poštou,“ uvedl. Bylo zřejmé, že mlží. Měl své zdroje u policie a od nich poměrně kvalitní informace.

„Podívám se na to. Mrázek je samozřejmě pozoruhodná postava, která tu hýbe částí politické scény,“ řekl jsem mu. Ale hned nato jsem se vrátil k mému původnímu tématu. „Jak byste tedy charakterizoval své vztahy s Grossem?“ položil jsem dotaz.

Babiš vyletěl jako čertík z krabičky.

Byl to takový ten moment, kdy se dalo mezi řádky poznat, co je Babiš zač. „Gross? Gross? Co si myslíte, že se dá ovládat? Ten se řídit nedá. Já jsem mu tady řekl, aby pro mě něco udělal, a jak myslíte, že to dopadlo? Je neschopnej. Má takových problémů, že je vydíratelnej. A neumí držet slovo. Všechno pokazila ta jeho, ta jeho…“

Babiš se na moment zasekl. Zřejmě nevěděl, jak to říct slušně. Pak to řekl po svém. A to není publikovatelné.

Mluvil o Grossově manželce. Ta přivedla ke Grossovi podnikatelku Libuši Barkovou, svou dávnou přítelkyni. Z Barkové se pak stala rodinná známá premiéra Grosse. A to byl zjevně ten problém, na který Babiš narážel.

Barková měla nemovitost v pražských Nuslích, v níž sídlil nevěstinec Escade. Dokonce se říkalo, že Barková byla majitelkou projektu a v minulosti i šéfovou vykřičeného domu. Barková to popírala. Nicméně vlastnictví budovy a důvěrné vztahy s nastrčeným provozním vyvrátit nešly. Stejně jako pozdější výpovědi řady slečen, které popisovaly Barkovou jako svoji šéfku.

Gross se tak kvůli své ženě zapletl s byznysem, který mu později v roce 2005 spolu s nejasným financováním bytu definitivně zničil politickou kariéru.

„Gross je pod pantoflem své ženy. Ta ho řídí. A jednou ho dořídí do průseru,“ pokračoval ve svém monologu Babiš.

„Gross, Gross… Ten není schopný uřídit ani rodinu, natož vládu. Postavte na Úřad vlády prkno a bude to lepší. Od něj se to bude aspoň odrážet,“ říkal Babiš zvýšeným hlasem.

Dál s ním mluvit nešlo. Sebral jsem se a odešel. Často jsem litoval toho, že jsem si tenhle jeho výstup nenahrál.

Když jsem vyšel ven na ulici, měl jsem z Babiše husí kůži. Cítil jsem se, jako bych prožil civilizační šok. Myslel jsem si, že jdu za váženým a seriózním podnikatelem. A on mluvil – a taky se tak choval – jako kdyby vyšel odněkud ze čtvrté cenové skupiny.

Ale ten mrazivý pocit jsem neměl jen z toho, jak teatrálně, sprostě a hlasitě hulákal. Zarazil mě obsah jeho slov.

Vycházelo mi z toho, že politiky využívá, nebo se o to alespoň všemožně snaží. A že se chová jako Boss.


Hlavně neblábolit! Ten čobol si z nás dělá piču... 7. října 2017






















Tak Zeman prý přestal pít. Nezbývá, než gratulovat... 6. října 2017

















































Vzpomínáme, Václave... 5. října 2017




























Komanči slaví 1. Máj... 5. října 2017 (klikněte na obrázek)
























Trojjediný Jirka... 3. října 2017



























Tak jsme se dočkali. Budiž Burešovi sláva... 2. října 2017 (klikněte na obrázek)
















Chudáček hledá, kde se dá... 1. října 2017




































Koho jenom já budu volit?... 29. září 2017


































Tak se dočkal. Konečně se vyfotil s Trumpem... 28. září 2017 (Klikněte na obrázek)
































Matěj Lipavský zaslal 43 haléřů Zemanovi (asi k narozeninám)... 28. září 2017
























Tiket zaslal Rosťa, jako poděkování paní Martince... 5. července 2017























Ministerstvo zdravotnictví varuje... 11. ledna 2017






















Zeman chujlo! 18. listopafu 2014

17. listopadu se konanala na náměstí TGM v Prostějově vzpomínka na Listopadové dny roku 1989. Pořadatelé byli překvapeni relativně vysokou účastí a proslovy ani neozvučili. V době, kdy se dá koupit megafon za pár korun. Nebo zase připosranost?

Za mé přihlouplé výkřiky "Zeman chujlo!" jsem byl opět okřikován. Poprve po letech jsem si to užil.




Tohle se snad ani nedá komentovat. 8. listopadu 2014
Klikněte na obrázek
Foto: Respekt

Vedení Policie ČR se nám definitivně zbláznilo...
Nejenže údajně potrestalo policistu, který hrál na piáno, ale teď nám ukázalo, jak se to má dělat :o)



ANO. Pomáhat zlodějnám. 18. srpna 2014
Klikněte na obrázek

Moje zpráva kanceláři ANO v Prostějově.

Informace o činnosti Ing. Františka Filouše ve firmě RUCHSTAV s.r.o. Souvislost s Banka Haná, 1. Slezská banka, INGSTAV Opava, atd. Jako ředitel RUCHSTAV s.r.o. věděl o tunelování mnoha společností a aktivně se na nepravostech podílel.
Je ostuda, že ho hnutí ANO zařadilo na kandidátku. Bližší informace rád poskytnu.

Kancelář ANO v Prostějově poděkovala za informaci.

Je to "šibal", jak říkával Paroubek gaunerům.

Tak dobře, CV na pokračování




Viditelná kráva vs Neviditelný pes 5. července 2014
Klikněte na obrázky

versus

Stránka o zvůli na Neviditelném psu. Šéfuje to tam viditelná kráva Milena Varadinková..


Pomáhat a chránit 12. července 2013
Klikněte na obrázek



Video, jak vozíčkář s přítelkyní napadli pokojný průvod policistů v Českých Budějovicích...

Bez komentáře (zatím).


Balada o puči 25. června 2013

Kalouskova a knížecí reakce na jmenování Rusnoka premiérem.

Ať už si myslím o presidentově pokusu o puč cokoliv, nejhorší ze všeho jsou reakce Kalouska a posléze i Schwarzenberga. Ještě neví, jaký rozpočet Rusnok připraví, a i kdyby proti němu neměli výhrady, prostě ho neschválí. Proč? Proto... Copak si pánové z TOPky neuvědomujete, že to bude pro ČR průser? Je vám to ale jedno. Že si bude Kalousek se Zemanem poměřovat pindíky, se dalo čekat. Ale že se schwanzparády zůčastní i kníže? Běžte už do hajzlu, vy "odpovědná pravice".




Slota v Česku 14. června 2013

Po povodních přišel do sněmovny Nečas.

Bohorovně v přímém přenosu dokazoval, že tzv. "politický deal", rozuměj politická korupce a politické kuplířství, je naprosto normální a běžné chování VŠECH politických stran. Ano Nečasi, tady to je naprosto běžné. A proto okamžitě odstup, aby to normální nebylo. Tohle totiž není stát vás, politických hovad. Bez nás, občanů (plátců daní), byste byli v prdeli. A tam také patříte...





Odvolávám co jsem prohlásil... 22. května 2013

Tak já toho Putnu, i když se neumí chovat na veřejnosti, jmenovat budu. Ale dekret mu nepředám. Protože já si za svým stojím. Tedy potácím se..., když mám monarchistické povinnosti a musím vystavit korunovační klenoty. No musím, nemusím. Ale vystavím je na počest svého zvolení.

Proboha co to zase plácám.







Kdo je Marek Kořínek (1956)? 16. května 2013

Je to blb...

Sám o sobě tvrdí, že je nezávislý novinář a signatář Charty 77.
Jako novinář si však plete hodinky a holínky. Například v článku "Kulisy a zákulisí Občanského fóra" si spletl NTS (Nezávislé tiskové středisko) a TNS (slušovické počítače). Všechny jeho "Cibulačky" jsou pak ve stejném duchu.


 

© Arnošt Kohut